Co je to galaxie
Galaxie jsou obrovské shluky hvězd, mezihvězdného plynu, prachu, planet a temné hmoty. Díky gravitační síle si udržují svůj tvar, který může nabývat nejrůznějších podob. Nejčastější jsou nepravidelné, eliptické, čočkovité a spirální galaxie. Mezi ně patří i naše Galaxie, kterou ze Země vidíme jako jasný pruh na noční obloze, od pradávna nazývaný Mléčná dráha.
Podle odhadů existuje asi 200 miliard galaxií a galaxie, v níž se nachází naše sluneční soustava, se nazývá Mléčná dráha nebo prostě Galaxie, psaná s velkým písmenem. Samotné slovo galaxie pochází z řečtiny a znamená mléčná dráha. Již ve starověku se předpokládalo, že Mléčná dráha se může skládat z mnoha hvězd, ale přímý důkaz o tom získal až na počátku 17. století Galileo Galilei, když na ni namířil svůj dalekohled.
O sto padesát let později se objevily první úvahy o tom, že Mléčná dráha by mohla být obrovským rotujícím objektem, který se skládá z hvězd obíhajících kolem společného středu v důsledku gravitačních sil. V pozdějších desetiletích se začalo tvrdit, že Sluneční soustava se nachází blízko středu této struktury, a teprve ve 30. letech 20. století byl na základě analýzy polohy hvězdokup vypočten model naší Galaxie, který je s drobnými změnami platný dodnes.
Dlouhou dobu byla Mléčná dráha považována za jedinou galaxii ve vesmíru. Některé z dnes známých galaxií byly pozorovány již ve středověku (Galaxie v Andromedě, Velké Magellanovo mračno), ale tehdejší vědci si neuvědomovali podstatu těchto objektů. Teprve v 17. století vznikly první teorie, které předpokládaly, že mlhoviny pozorované na obloze jsou z velké části samostatné objekty, které nejsou součástí Mléčné dráhy. Vývoj pozorovacích přístrojů vedl k dalším objevům. V první polovině dvacátého století se díky analýzám vlastností spirálních mlhovin (jak se jim tehdy říkalo), zejména mlhoviny v Andromedě, zjistilo, že se jedná o objekty mnohem vzdálenější od Mléčné dráhy, než se dříve předpokládalo.
V roce 1936 vypracoval Edwin Hubble morfologickou klasifikaci galaxií, v níž je rozdělil na spirální, eliptické, čočkovité a nepravidelné, která se stala základem pro klasifikaci galaxií podle jejich tvaru. Souběžně existují i jiné typy klasifikace, které místo tvaru objektů zohledňují mimo jiné stupeň aktivity galaxií (resp. jejich jader) a procesy tvorby hvězd v nich.
Galaxie vznikaly stovky milionů let po velkém třesku, ale není známo, co bylo příčinou jejich vzniku. Existují dvě kategorie teorií, podle nichž k tomu došlo v důsledku kolapsu velkých plynných mračen nebo splynutí více objektů připomínajících hvězdokupy. Srážky mezi jednotlivými galaxiemi jsou běžné a předpokládá se, že v minulosti k nim docházelo častěji, protože galaxie dělily menší vzdálenosti. Největší z dnešních objektů, obří eliptické galaxie, s největší pravděpodobností vznikly splynutím několika objektů.
Velikost typických galaxií, s výjimkou trpasličích objektů, se obvykle pohybuje v rozmezí desítek až asi 200 000 světelných let. Jejich hmotnosti se pohybují v miliardách hmotností Slunce a velké procento z nich tvoří temná hmota, kterou nemůžeme přímo vidět, ale gravitační interakce naznačují její přítomnost. V centru galaxií se obvykle nachází supermasivní černá díra, která často prozrazuje svou existenci tím, že vyzařuje záření z akrečního disku, který na ni dopadá. Jedním z nejpozoruhodnějších jevů doprovázejících černé díry jsou výtrysky hmoty, které jsou vystřelovány obrovskou rychlostí na vzdálenost mnoha světelných let.
Převážná většina galaxií je seskupena do větších struktur zvaných skupiny galaxií nebo kupy, v nichž jsou jednotlivé objekty gravitačně vázány. Mléčná dráha je spolu s více než 50 dalšími galaxiemi součástí Místní skupiny o rozloze asi 10 milionů světelných let, jejímiž dvěma největšími objekty jsou kromě naší Galaxie: Galaxie v Andromedě a Galaxie v Trojúhelníku (obě viditelné pouhým okem na noční obloze). Místní skupina je obklopena pěti dalšími kupami galaxií a spolu s nimi a několika stovkami dalších kup, které obsahují celkem asi 100 000 galaxií, je součástí nadkupy Laniakea.
